Amy
Amy mám jen čistě náhodou, ale asi ji ke mě zavedl osud. Jednou večer jsem byla na netu a zas jsem se nudila... A tak mě napadlo, že se podívám na inzeráty s bulíky. Už tou dobou jsme měli našeho dalšího bulteriera, Kubu(tak pitomý jméno jsem mu nedala já!!!). A uvažovali jsme, že si pořídíme ještě fenečku, ale jen já a mamka, táta byl 100% proti dalšímu psu. Tak jsem se čuměla na inzeráty a pár jsem jich našla, jako vhodných, byla jich tam spousta. Tata nebyl doma a mamka mi dala svolení a obtelefonovala jsem několik lidí, pokaždé byla odpověd záporná. Pak tam byl inzerát že se prodávaj tři tricolor štěňata bulteriera. Zatelefonovala jsem tam a žádný štěňátko zadaný nebylo. Další den jsme tam jely se podívat. No, kotce nebyly nic xtra(celý zablácený), jako jídlo rohlíky namáčený v mlíku ve špinavých miskách, no prostě teror. Ale bulíci byli dobrosrdeční a milí. Ukázali nám tři štěňata, dvě holčičky a kluka, všechny žíhané(v inzerci bylo tricolor, všiměte si toho!) a jejich tlustou bílou mamku. Tak jsme se rozhodly pro jednu bulindu a za týden jsme se pro ni chystaly jet i se segrou a měli jsme nachystaný jméno Amy(nechci se chlubit, ale vymyslela jsem ho já ). Naložili jsme naši bulindu a jeli dom. Cestou jsme se stavili pro obojek (červený, moc Amynce slušel). Doma jsme měli nachystanou ohrádku, hračky, pelíšek, papání a Amy jedla jak divá. A nedivte se, taký dobrý žrádlo, předtím se krmila těstovinami a rohlíky! Celou dobu hodně jedla a vždycky pak její břicho vypadalo jako nafouknutý balon. její zvláštnost je, že se nikdy nenaučila chodit na noviny a dneska už vím proč. Štěňata, když se narodí, tak mívají ohrádku vystlanou i novinami a na ně chodí na záchod. Pak i když jsou jim dva měsíce, stále si noviny spojujou s čúráním. A Amy vyrostla v boudě a noviny viděla poprvý u nás doma, stejně jako čistý pelíšek, teplo a hračky. Tak nám hezky rostla, naučila se moc pěkně chodit na vodítku a hlavně měla už v mládí talent pro lov. S Kubou vycházela celkem dobře, ale její talent pro lovení se bohužel projevoval v jejím chování k naší kočce Mači. A stejně k mojemu kocouru Harrymu. Jak rostla, jaksi se mě uchytila. Když je bulík malý, často se k nějakému člověku uchytí a má ho jaksi radši než ostatní a Amy se uchytila na mě. Asi proto, že jsem si s ní často hrála a chodila na procházky. U dospělých bulterierů je tohle "uchycení" na člověka těžší. Amy jako malá provedla obrovskou spoustu lumpáren a jako většina štěňat ráda všechno ve svém okolí okusovala. A taky mi v pokojíku počůrala postel, potvůrka, ale naštěstí jen jednou. Hodně si zvykla spát mi u noh. Když nějakou Amyninu blbinku vydoluju z hlavy, tak vám ji sem napíšu. A ještě jsem zapoměla na popis i když myslím, že vám spíš pomůžou fotečky. Tak se pak čuměte na fotky! Teď je Amy jeden rok a projevila opravdu mimořádnou zálibu v lovu, ale bohužel nemůže udělat lovecké zkoušky, protože je bez PP. Momentálně je v říji a tak za dva měsíce budou štěňátka!!!